Seriál o hubnutí s Petrem Havlíčkem - 5. díl: Jaké tuky, oleje a margaríny při dietě přijímat? A jak je to se sádlem?

Reklama:

Dieta a hubnutí jsou jedním z nejdiskutovanějších témat, která se nám ženám honí hlavou a která stále dokola řešíme. Možná i vy potřebujete zhubnout, ale nevíte jak. Proto jsme pro vás připravili "hubnoucí seriál" s Petrem Havlíčkem -specialistou na výživu. Ten nám odpověděl na nejčastější otázky souvisejí s dietou, hubnutím a zdravým životním stylem.

Co dieta a tuky? Lze se bez nich obejít, nebo jsou pro naše tělo opravdu tak důležité?

A jsme u dalšího, mnohdy extrémního honu na čarodějnice. Tuk není jen
energetickým zdrojem, ale v našem organismu plní i řadu biologicky nezbytných funkcí. Proto určité nezbytné množství správných tuků musí obsahovat i strava hubnoucího člověka. Tuk je ideálním palivem pro naše pracující svaly. Proto byla strava našich předků na tuky tak bohatá – pracovali manuálně (tzn. že svaly zatěžovali podstatně více než naše generace). Navíc, jak jsme si už řekli dříve, náš organismus je ke skladování uzpůsoben. Takže naprosto logicky – člověk, který hladověl a manuálně pracoval, musel mít větší podíl tukových buněk, aby si měl
energii kam uložit v časech „relativní hojnosti“, kdy měl šanci se trochu více najíst.

Pokud tedy i dnes někdo pracuje manuálně, rukama, může jíst tučnější jídla. Ale většina lidí už dnes pracuje hlavou a i manuální práce je díky technice už mnohem méně fyzicky náročná. Proto by i naše jídlo mělo být podstatně méně tučné než jídlo našich předků. Pokud hovoříme o předcích, tak ještě i naši dědečkové a babičky v produktivním věku měli nárok na tučnější stravu.

Dříve tvořily tuky až 45–50 % z celkového denního energetického příjmu. Dnes je tlak na to, aby se tuk dostal na hranici kolem 30 % (z mých vlastních zkušeností mohu zodpovědně říci, že průměrný Čech přijímá v současné době 35–40 % energie ve formě tuků!) a v případě hubnoucích programů by měl dosahovat hranice okolo 25 % z celkově přijímané energie. Nižší by už být neměl, s výjimkou některých onemocnění.

Kromě jednoduchých cukrů je tak tuk další problematickou živinou. Je sice nutné jeho příjem omezit a hlídat si i jeho zdroje, ale ze zdravotního a metabolického hlediska musí naše strava nějaký tuk prostě vždy obsahovat!

Jaké tuky bychom tedy měli přijímat?

Měli bychom se soustředit na zdravé tuky, které obsahují mono a vícenenasycené mastné kyseliny. Což jsou především kvalitní za studena lisované rostlinné oleje, ořechy, ryby… Ale nějaký podíl kvalitních živočišných tuků by v naší stravě měl být také – předevších u těch z nás, kteří přece jenom nějakou manuální práci vykonávají.

Jejich podíl by měl být ovšem nižší než podíl rostlinných olejů a tučnějších ryb. Nyní se hovoří o poměru 3:1 ve prospěch rostlinných olejů a rybího tuku.

Jak poznám kvalitní margarín?

Kvalitního margarínu se není třeba bát. Výrobní postupy jsou dnes
úplně jiné než v minulosti, takže už nevzniká žádné významné
množství trans-mastných kyselin, kterým se připisuje řada
negativních vlivů na naše zdraví. Pokud si budu vybírat margarín,
měl bych sledovat obsah nasycených i nenasycených mastných
kyselin a obsah transmastných kyselin.

Nenasycené mastné kyseliny by měly výrazně převyšovat nad nasycenými a obsah trans-mastných kyselin by měl být pod 1 %. Margaríny by měly být
tvořeny rostlinným olejem, vodou, emulgátory, antioxidanty a popř.
přirozenými barvivy. Pokud tam bude něco dalšího, tak se jim pro
jistotu vyhněte. Margaríny totiž mohou mnohdy mít vysoký obsah
kuchyňské soli a konzervantů. Je velmi důležité přečíst si etiketu.

A co sádlo? Je nutné ho úplně vyloučit?

Je velmi dobře stravitelné, má jak nasycené, tak nenasycené
mastné kyseliny, ale i velmi vysoký obsah cholesterolu. Při
redukčních programech bude jistější na něj zapomenout. Ale
v případě, že jste zdravý, aktivní, štíhlý a sportující člověk, tak vám
jednou za čas chleba se sádlem neublíží.

Jak je to s výběrem olejů?

Spousta tuzemských olejů je na tom z hlediska mono a polynenasycených mastných kyselin velmi dobře. Olivový olej má například pouze mononenasycené mastné kyseliny. Slunečnicový a řepkový olej mají vyšší podíl polynenasycených mastných kyselin a řepkový olej je významným zdrojem Omega 3 mastných kyselin. Olivový olej je zase zdrojem antioxidantů. Proto je dobré oleje střídat. Ale pozor – tepelnou
úpravou se ničí nenasycené mastné kyseliny. Proto drahé, za studena lisované oleje nepoužívejte pro tepelnou úpravu jídla. Pokud už trochu oleje na vaření použijete, bohatě stačí olej z druhého lisování, který není už ani tak draný jako panenské oleje.

Petr Havlíček

specialista na výživu

Od roku 1994 se specializuje na doplňkovou a sportovní výživu, nutriční programy, které jsou součástí léčebné terapie optimalizace stravování, nutriční programy pro vrcholový sport, nutriční programy pro rekreační sport.

Od roku 1995 je odborným konzultantem v oblasti výživy, spolupracuje s vrcholovými sportovci.

Je autorem odborných a odborně-populárních článků o výživě, jako konzultant spolupracoval na pořadech Jste to, co jíte a Souboj v těžké váze.

Společně se šéfredaktorkou Diety vydal knihy - Jídlo jako životní styl, Hezky česky, hravě a zdravě a Jak se hubne v Čechách.

Ve volném čase rád jezdí na výlety se svojí dcerou Lucií, má rád dobré jídlo, dobrý relax a sympatické lidi kolem sebe.

Zdroj: Převzato z knihy Jídlo jako životní styl, Petr Havlíček a Petra Lamschová

Tuto knihu, společně s dalšími tituly naleznete na

ČTĚTE TAKÉ:
1. díl: Začínáme s dietou

ČTĚTE TAKÉ:
2. díl: Jak předejít jo-jo efektu?

ČTĚTE TAKÉ:
3. díl: Co jíst k snídani, obědu a k večeři

ČTĚTE TAKÉ:
4. díl: Cukry a umělá sladidla při dietě