Z deníku bulimičky: Co všechno byste měli vědět a jak se uzdravit

Cesta k úzdravě není snadná. Někomu trvá měsíc, někomu půl roku a někdo na ní stráví i několik let. Důležité je, že jste na cestu vůbec vykročili. Každý z nás je jedinečný, každý má jinou povahu i jinou postavu. Pochopit naši individualitu je základem úspěchu. Své uzdravení si stanovte jako svou nejvyšší prioritu.

Někteří lidé mají s vyléčením méně potíží než druzí, ale u nikoho to není proces s okamžitým výsledkem. Léčení se z tak komplexní poruchy, jakou je bulimie, je řetězem složeným z drobných úspěchů a neúspěchů. Je to nesmírně těžký úkol, který by neměl být brán na lehkou váhu. Rozhodnutí se „přestat“ neznamená, že od zítřka budete uzdraveni, ale jde o to dělat pro uzdravení právě teď přesně to, co je třeba. Každý malý krůček bude odměněn pocitem radosti, sebedůvěry a pozitivními myšlenkami.

Vezměte si peníze, pěkně se oblečte a zajděte si do obchodu koupit deníček. Nazvěte ho Můj zázračný záznamník. Zapisujte si do něj, malujte, kreslete, skládejte básničky. Můžete se řídit mými radami, nebo to dělejte po svém. Zapisujte si cokoli, co vám pomůže nemyslet chvíli na jídlo. Nezavrhujte to hned od začátku. Až se deníček stane vaším důvěrným přítelem, prostudujte si následující řádky.

Začněte tím, že napíšete příběh svého života. Se zaměřením na momenty, které jsou, nebo mohou být spojeny s vaší bulimií. Kdy jste si např. poprvé uvědomili své tělo? Jaké pocity jste tenkrát měli? Kdy vaše nemoc začala? Jak se projevovala? Přemýšlejte detailně o všem, co vás při psaní napadne, abyste více poznali sami sebe a pochopili, v čem vám bulimie pomáhala a co vám popřípadě nahrazovala. Je ve vaší rodině ještě někdo další, kdo má nějaké problémy s váhou a jídlem nebo problémy spojené s depresemi, alkoholismem nebo je či se cítí být vyloučen ze společnosti? Proč se snažíte o vyléčení? Dokážete přijmout skutečnost, že vaše onemocnění je reakcí na negativní prožitky a emoční zranění? Toto cvičení vám může vrátit se nazpět do nedávné minulosti, tam, kam až sahá vaše paměť. Vše záleží na tom, jak se během léčby sblížíte s vaším vnitřním já. Neustále se ke svým zápiskům vracejte, pročítejte je znovu a znovu. Nechte se překvapit objevy, které vám vytanou na mysli.

Proč s psaním deníku vůbec začínat? Spoustě lidí dělá potíž vyjadřovat své soukromé pocity a myšlenky nahlas. Psaní deníku je nejbezpečnější cestou, jak se o své vnitřní bolesti podělit „s někým jiným“, se svým důvěrným záznamníkem. Vytvoříte si tak poměrně intimní vztah, který vás podnítí ke studiu vašich pocitů a vybudování si pravdivého vztahu k sobě samému. Deník se stane kamarádem, který na vás bude mít vždy čas a kdykoli bude připraven naslouchat vašemu srdci.

Vaše myšlenky

Ať si myslíte o své nemoci cokoli, měli byste přijmout základní fakt. Největší problém tkví v tom, že jste v minulosti věnovali příliš pozornosti tomu, jak vypadáte. Navíc už proto, že žijeme ve společnosti, která od rána do večera popisuje tisíce diet a způsobů, jak zůstat štíhlý a krásný, prostě jste nějakou z diet jednoho dne vyzkoušeli. Nastal bludný kolotoč – diety, diety a zase diety. Stovky diet, které k ničemu nevedly. Nebo spíše vedly. K poruše příjmu potravy se jménem bulimie. Vyléčení se z bulimie vám poskytne příležitost stát se dostatečně silnými, abyste se mohli zbavit pocitu tlaku kultury, médií a společnosti, v níž je štíhlost považována za krásnou a důležitou, v níž je nejen podporována, ale i vyžadována. Umožní vám to nový pohled na lidi kolem vás, budete sami sebe i druhé posuzovat nikoli podle toho, jak kdo vypadá a kolik váží. Naučíte se na mnohé situace reagovat jinými, novými způsoby, které vám budou dodávat pocit sebedůvěry a sebeúcty. Je důležité, abyste si uvědomili, že pokud se máte definitivně zbavit všech problémů s jídlem, kterými se bulimie projevuje, musíte zásadně změnit náhled, jenž věnujete významu tělesné hmotnosti a tvaru postavy.

Co můžete udělat s vlivem společnosti, médií a kultury

Všímejte si, jak televize porovnává lidi podle hmotnosti, a takové pořady jednoduše vypínejte (soutěže Miss, módní přehlídky apod.).
Zkuste vytrhat z jakéhokoli časopisu všechny fotografie superštíhlých modelek a žen. Kolik fotografií tam zůstalo?
Respektujte lidi bez ohledu na to, jak vypadají.
Netolerujte negativní, kritické poznámky, které ostatní říkají o hmotnosti kohokoli jiného.
Nekupujte časopisy, které prosazují a podporují hubnutí.
Přijměte svou individualitu, své vlastní názory a vnitřní já.

Chvalte se za maličkosti, za úsměv věnovaný manželovi či příteli nebo svému obrazu v zrcadle, za příjemnou procházku, za chvilku oddechu, nově nalakované nehty, za lázeň s příjemnou vůní, nový parfém…

To, jakým způsobem nahlížíte na svou vlastní postavu a váhu, automaticky odpovídá tomu, jak sami sebe v konkrétním okamžiku vidíte. Zda se cítíte hubení či silní, zda vidíte skutečné či imaginární faldy na břiše, zda se ručička na váze posunula o 2 dkg, nebo snad o 1 nebo 2 kg. Jakmile zahlédnete stoupat ručičku na váze, okamžitě propadáte depresím a pocitům frustrace z toho, jak jste neschopní, nemožní a nepřitažliví. Obézní! Nelíbíte se sami sobě, jak byste se mohli líbit ostatním, že ano? Abyste se z bulimie opravdu vyléčili, musíte změnit své stravovací návyky. S tím jde ovšem ruku v ruce, že budete muset změnit i nezdravý pohled na váhu a tvar postavy.

Zkuste si např. připravit seznam vlastností, kterých si vážíte u ostatních. Vyberte ze svého okolí, dejme tomu, deset osob, které jsou vám nejbližší. Může to být manžel, přítel, maminka, bratr nebo kamarádka. Co na nich nejvíce oceňujete? Pravděpodobně napíšete mnoho různých vlastností, mezi nimiž bude např. spolehlivost, čestnost, pracovitost, smysl pro pořádek, pohodový náhled na svět, pečlivost apod. Pak si tento seznam v klidu několikrát po sobě přečtěte. Napsali jste nějakou poznámku o tom, jak ta či ona konkrétní osoba vypadá? Zamyslete se nad tím. Rovněž vypracujte charakteristiku sebe samých. Napsali jste něco o váze? A proč píšete o váze u sebe, a ne u druhých? Proč sebe samu/samého popisujete podle jiných měřítek?

Zaznamenávejte si své vlastní reakce na to, jak se vnímáte a vidíte a usilujte o hledání jiných zorných úhlů. Klasickým příkladem je sklenice do poloviny naplněná limonádou. Pesimista ji vidí poloprázdnou, optimista poloplnou. To jsou zorné úhly. Časem zjistíte, že při hodnocení situací, v nichž se ocitáte, si postupně stále méně uvědomujete svou hmotnost. Buďte se sebou trpěliví, změna naučených zlozvyků, reakcí a chování zabere nějaký čas.

Tělo každého z nás má předem dané rozmezí hmotnosti zhruba 5 kg, při nichž je nejzdravější a při nichž funguje nejlépe. Tato stanovená hranice může být ovlivněna způsobem stravování, dědičností, věkem, zdravotním stavem i množstvím tělesné zátěže. Obecně řečeno, tělo každého z nás má svou určitou hmotnost, kterou mít potřebuje. Naše tělo bojuje „jak o život“, aby mělo minimálně tuto optimální hmotnost. Příliš malý přísun potravy je považován za hladovění, což způsobuje, že se sníží metabolismus a tělo svou „vnitřní činnost“ zpomalí, aby si uchovalo co nejvíce kalorií. Na druhé straně, zvýšený přísun potravy je pro tělo znamením ke zrychlení metabolismu, aby se vyrovnalo s kaloriemi, které jsou nadbytečné. Naše tělo tedy funguje samo tak, aby nás udrželo ve zdravé, přirozené kondici. Tato hmotnost může být vyšší či nižší, než bychom si možná přáli, ale je prostě taková, jakou tělo považuje za sobě potřebnou, zdravou a přirozenou. Dokud nehladovíte a nepřejídáte se, můžete jíst bez obav cokoli. Vaše hmotnost se nezmění. Vyzkoušejte si to. Vyjeďte si na pár dní do nějakého sanatoria nebo hotelu a poctivě dodržujte stravovací režim, který tam bude zaveden. Jakmile se vrátíte, zvažte se. Přibrali jste? Vždyť jste jedli minimálně třikrát denně, dokonce i teplou večeři, kterou jistě normálně nejíte! Určitě si to vyzkoušejte, protože vlastní poznání je vždy silnější než to zprostředkované. Uvědomte si ale také, že hmotnost opravdu není od toho, abyste určovali, jaká má být, ale je vaše, abyste se s ní smířili a přijali ji.

Již několikrát jsem se zmínila o tom, že na počátku bulimie nestojí jen problém s jídlem. Jde o soubor mnoha problematických postojů, které vás trápí. I ty byste se měli pokusit změnit a přehodnotit. Lidé s poruchou příjmu potravy jsou plni negativních myšlenek, které umocňují jejich sebepoškozující návyky. Tohle věčné vnitřní navádění probíhá v jejich myslích od rána do večera, stále dokola jim přehrává stejné destruktivní kazety a způsobuje, že je vlastně nemožné slyšet cokoli pozitivního. Přejídání se a zvracení je jeden ze způsobů, jak tento neúnavný, sebezničující hlas utišit, i když třeba jen na pár minut. Zkuste změnit své myšlení!

Za dobu své profesionální praxe jsem poznala stovky dívek, trpících některou z forem poruch příjmu potravy. Všechny bez rozdílu byly nesmírně pečlivé, milé, slušné a perfekcionistické. Jsem si stoprocentně jista, že perfekcionismus v sobě mají všichni, kdo onemocněli bulimií. Chtějí být dokonalí, skvělí, bezchybní. Očekávají od sebe příliš mnoho. Během svého života si (vědomě i nevědomě) vytvořili jakási pravidla pro to, jací by chtěli a měli být. Nesmí se nikdy na nikoho zlobit, musí se stále usmívat, neodporovat, vždy každému vyhovět, nehádat se apod. Velmi přísně se kontrolují, a pokud se někdy zachovají jinak, jsou z toho neskutečně nešťastní. Cítí se velmi provinile a kriticky vůči sobě samým, protože se nedokázali ovládnout, což se jim nikdy nesmí stát. Tento neúměrně tvrdý postoj spolu s jídelními problémy pak o to víc zhoršuje mínění o sobě samých.

Není lehké změnit tvrdý způsob sebehodnocení a kladení nerealistických požadavků, které jste si stanovili, ale za pokus to stojí. Stanovování nadsazených cílů a porovnávání sebe sama s druhými vás staví před vlastní tvrdou kritiku. Člověk se sám sobě odcizuje a uvnitř se začíná cítit prázdný a osamělý. A právě tato prázdnota tvoří jádro problému zvaného bulimie. Je to neoblomná fixní myšlenka, která má vyplnit vnitřní prázdnotu. Vzpomínáte si, jak jsem ve svém příběhu používala dva hlasy? Své vnitřní já a bulimii. A jak jsem stále nevěděla, co jsem vlastně říkala a cítila já a co říkala bulimie? To je ono. Nácvik a studium sebedůvěry jsou pro vyléčení velmi důležité. Sebepoznáním se můžete vnitřně naplnit zdravou sebeláskou. Ano, normální lidé mají rádi sami sebe a také si sami sebe dokážou vážit. I vy máte svoji důstojnost, jste zdrojem originálních citů, které v sobě ukrýváte, jste kreativní, chytří … jste jedinečným člověkem! Je potřeba si vybudovat silný vztah k bytostnému já, které je založeno na přesvědčení, že si zasloužíte žít spokojený a šťastný život. Sebedůvěra není něco, co se stane samo, mávnutím kouzelného proutku. Je to něco, na čem se musí pracovat a co je třeba trénovat. Poznejte sami sebe. Naučte se naslouchat vašemu vnitřnímu hlasu. Buďte sami sobě přítelem. Tato proměna musí proběhnout na velmi intimní, vnitřní úrovni. Soustředění se na vnější změnu, stejně jako na vnější obviňování je marné. Přehnaná nezdravá štíhlost vás neučiní ani spokojenějšími, ani nezlepší váš život. Když se naučíte rozeznávat své vnitřní bohatství, vaše hmotnost pak už bude nepodstatná.
Pokračování najdete v knize

Názory čtenářů

Nová pohlavní nemoc LGV - vše, co byste o ní měli vědět
23. 7. 2012

Bulimie, jak s ní bojovat?
20. 12. 2011

Kamarádka má anorexii. Nevím, jak jí pomoci
29. 2. 2012

Seriál o hubnutí s Petrem Havlíčkem - 11. díl: Jak správně nakupovat a co všechno sledovat na etiketách?
10. 9. 2012

Vyhrála boj s anorexií!
21. 9. 2012